Legenda o Velkém Tojstorákovi

Legenda o Velkém Tojstorákovi

Velký Tojstorák. Kdo to je a co o něm víme? Není toho moc, ale ani málo. Shrňme si to tedy na této stránce. Normálně psaný text jsou fakta, která víme. Text jinou barvou a psaný kurzivě je náš komentář k daným informacím. Celou legendu si můžete stáhnout v pdf zde.

Březen 2007

Všechno to začalo jednoho večera. To jsme se sešli, abychom si společně zahráli jednu vynikající hru. Sedli jsme si a začali hrát. Najednou, uprostřed hry - v době, kdy je hra nejnapínavější, začalo blikat světlo. Vylekali jsme se. Když světlo úplně zhaslo a o tváře se nám otřel studený vítr, tak se z ničeho nic před námi objevila tajemná postava. Vypadala zvláštně, ale nebylo jí vidět do tváře. Její stín připomínal Pinocchia. My všichni jsme jen seděli s otevřenou pusou a čekali, co se bude dít. Vtom promluvil. Jeho hlas byl příjemný, ale byl v něm cítit strach a zoufalství. Dověděli jsme se, že potřebuje pomoc. Následně nás pověřil velmi důležitým úkolem. Ale úkolem, který rozhodně nezvládneme sami. Proto jsme se rozhodli najít více odvážných a silných pomocníků, kteří plní jeho přání pod krycím jménem Tojstoráci. Náš hlavní nepřítel je Nuda a rozhodně jí nedovolíme, aby nás v něčem porazila. My se nedáme! Zde se začíná psát příběh. Zatím největší záhada v historii Tojstoráků. Kdo, nebo co to bylo v okně, to nevíme dodnes a možná se ani nikdy nedovíme.

Duben 2007

...aneb první schůzka. Sešli jsme se 2.4.2007 v pět hodin odpoledne. Bylo krásné, slunečné počasí, jak má na jaře být. Sraz jsme měli před kostelem, protože jsme nevěděli, kde máme klubovnu. Přišlo nás tam třináct dětí a tři vedoucí. Chvíli jsme čekali, co se bude dít. Pak na nás někdo zavolal přes potok. Byl to nejspíše Velký Tojstorák. Rozběhli jsme se za ním, abychom ho dohnali. Ti, co měli kola, se za ním hnali i na kole, ale bohužel jsme ho nedohnali. Zmizel. Viděli jsme ho zacházet do Orlovny, ale tam jsme ho hledali marně. Prošli jsme celou budovu, ale našli jsme jen dopis, který držel plyšový Tojstorák. Dopis byl zašifrovaný a napsaný na popáleném papíře, který přišel k úrazu při boji s Nudou. Šifru Velkého Tojstoráka jsme úspěšně překonali a ve vzkazu jsme se dočetli, že se nacházíme v naší nové klubovně, kterou pro nás připravil sám Velký Tojstorák. Také jsme se dočetli, že Velký Tojstorák bohužel nemohl zůstat, protože má moc práce s Nudou. Říkal ale, že věří svým pomocníkům, kteří se o nás dobře postarají. Kdo byl ten tajemný muž? Byl to Velký Tojstorák? Kam zmizel? Proč nezůstal? To jsme v tuto dobu nevěděli.

Duben - červen 2007

Probíhaly schůzky a akce Tojstoráků. Vše se hezky dařilo a bojovníků proti nudě přibývalo. Nijak jsme si nelámali hlavu s tím, kde je Velký Tojstorák. Byli jsme rádi za to, co je.

25. června 2007

Závěrečná schůzka Na výzvu Velkého Tojstoráka jsme si hodlali užít závěrečnou párty, kterou nám on sám osobně sliboval na plakátcích. Jak probíhala schůzka, se můžeme dočíst v kronice. Zde je úryvek: Když jsme dorazili na schůzku, klubovna byla zamčená, Jirka nikde, Zuzka ani Liduška o ničem nevěděli. „Co se to děje?“ říkali jsme si. V pět hodin vyšel ze dveří Jirka. Vypadal jako by byl v transu. Všichni jsme zmlkli. Když Jirka promluvil, nevěděli jsme, co se děje. Mezi námi se odněkud ozvalo: „Dneska má špatnou náladu, to bude mazec… Musíme být hodní.“ Po chvilce se ale Jirka otřepal a najednou byl zase Jirkou, jak má být, veselý a usměvavý. A tak jsme mohli zase zlobit. Byli jsme zvědaví, co se děje. Jirka nám řekl, že se byl podívat v klubovně a že tam nic není, takže si musíme najít Velkého Tojstoráka a zjistit o něm něco. Kde je, proč se nikdy neukázal a další spoustu věcí. A taky to, kde máme naši slíbenou hostinu. Pak proběhly marné pokusy přivolat Velkého Tojstoráka za námi. Vyšel až ten poslední, když jsme dělali hada. To se něco stalo s Jirkou, který najednou vykřikl divným hlasem: „Vše skončí tam, kde to začalo," a omdlel. Po jeho probuzení jsme si vzpomněli, že vše začalo u kostela, když tam s námi Velký Tojstorák poprvé hovořil. Vydali jsme se tedy tam a i tentokrát jsme ho tam potkali. Chvíli jsme debatovali a dokonce jsme z něj dostali, kde je naše hostina. Pak jsme se ho už podruhé pokusili chytit, ale ani tentokrát se nám to nepovedlo. Hostinu jsme si i tak užili. Kdo byl opět ten tajemný muž? Byla to stejná osoba, jako na začátku roku? Kam zase zmizela? Proč s námi nezůstala? Proč se nás ta osoba tolik bojí? Nedokázali jsme si ani tentokrát odpovědět.

10. září 2007

První schůzka Po zkušenostech z prvního období Tojstoráků jsme zásadně změnili strategii. Do nového školního roku jsme šli s tím, že Velkého Tojstoráka dopadneme. První schůzka proběhla v naprostém utajení a vznikl na ní plán na dopadení Velkého Tojstoráka. Také jsme mu napsali dopis jako pozvánku na další schůzku.
Dopis pro VT
Plán byl dokonalý. Nebylo možné, abychom selhali. Všichni, co jsme o Velkém Tojstorákovi něco věděli, jsme chtěli znát odpovědi na všechny ty otázky z dřívější doby. Snad se brzy dovíme pravdu.

17. září 2007

Po plánech na první, tajné schůzce nastal pravý čas na realizaci těchto plánů. Než hodiny ukázaly půl šesté, narychlo jsme si zopakovali náš plán. Každý měl své stanoviště. Obsadili jsme mosty, Orlovnu, prostor za kuželnou, měli jsme zvědy na chodníku a hlavně pár lidí, kteří nalákali Velkého Tojstoráka. Jakmile přišel, divil se, že je nás tu tak málo, ale Jirkovi a ostatním se podařilo ho zabavit na dostatečnou dobu, aby se všechny stanoviště dostaly na správnou pozici. Na povel jsme pak vyběhli a dostali jsme ho tam, kam jsme chtěli, na trávník před Orlovnou. Tam se nám podařilo sundat mu masku. K údivu všech to byla Kača - Kasmína, Jirkova spolužačka a kamarádka nás všech z oddílu Artušovci. Kača a Velký Tojstorák??? Nechtěli jsme tomu věřit. Proto jsme se začali vyptávat, co to znamená. Kači nezbývalo nic jiného, než nám to objasnit. Dověděli jsme se, že Kača NENÍ Velký Tojstorák. Jak to? I to jsme se dověděli. Kača nám řekla, že Velký Tojstorák opravdu existoval a možná ještě existuje! Ona se o něm dočetla v knize poté, co jsme si o něm říkali ve škole. Tehdy existoval někdo, kdo si říkal Velký Tojstorák a vedl podobný oddíl, jako je ten náš. Když se Kača od Jirky dověděla, že chce založit oddíl, ale nevěděl si vůbec rady, rozhodla se mu pomoci. Začala si hrát na Velkého Tojstoráka a tím pomohla Jirkovi v realizaci jeho snu o vlastním oddílu. Mnohé se vysvětlilo. Ten pobíhající muž za potokem nebyl vůbec muž. Schovávala se, abychom na ni nepřišli. Vyřešilo se tím mnohé, ale zároveň vznikla nová záhada. Kde je opravdový Velký Tojstorák? Žije? Ví o nás? Je třeba pátrat dál a zjistit to.

Září - listopad 2007

V průběhu naší tradiční zábavy - boji proti nudě - se Jirka a Kača snažili zjistit více o opravdovém Velkém Tojstorákovi. Vše vyvrcholilo 26. listopadu na schůzce. Tady nám Jirka pustil prezentaci, abychom věděli, jak jejich pátrání putovalo.  
Na následujícím obrázku je text, který jsme přepsali do počítače, abychom ho měli stále po ruce.
List knihy
A tak nám nezbylo nic než čekat na ono datum 10.12., kdy se měly objevit určité symboly. Doufali jsme, že se nějaký objeví i nám.

10. prosince 2007

Co jsme našli a jak, to je nejlépe zaznamenáno v našich pamětích. Něco je ale i v naší kronice: Symbol Nastal čas vydat se hledat symbol. Plán byl jasný. Obejdeme některá místa v Lichnově, která by mohla být něčím zajímavá, a zkusíme se tam porozhlédnout po symbolech. U kostela jsme nic nenašli. Na betonovém placku za doktorkou taky nic. Napadal nás ještě hřbitov. Se strachem jsme se tedy vydali i tam. Prošli jsme hřbitov, ale nic. Štěstím bylo, že jsme se rozhodli vrátit zadním východem, protože na cestě ze hřbitova jsme se dočkali. Na zemi byl vyobrazen symbol. Vypadal asi tak, jak je vpravo na obrázku. Chvíli jsme uvažovali, co znamená, ale nic nás nenapadalo, a tak jsme raději symbol překreslili na papír a vzali s sebou do klubovny. Ani tam nám nedošlo, co to může být. Jirka však slíbil, že se zkusí podívat do nějaké chytré knihy a že nám později dá vědět. Symbol jsme tedy našli. Ale co znamená? Bude z toho něco užitečného pro nás? Pomůže nám to najít Velkého Tojstoráka. Doufejme, že Jirka splní, co slíbil a nějaké zprávy brzy donese. Teď musíme jen čekat. Příběh zdaleka nekončí a my jsme čím dál tím více napnuti, jak to dopadne.

21. dubna 2008

Uplynula dlouhá doba a Jirka stále nepřicházel s ničím novým. Co se stalo? Že by nám už osud nechtěl pomoct? Na schůzce tohoto dne však Jirka konečně něco prozradil. Začal nám vyprávět, jak se mu poslední dobou zdají divné sny. O tom, jak putuje nějakou temnou uličkou plnou knih a najednou jednu z těch knih bere a otvírá ji. V té vidí jeden ze symbolů, který potřebujeme. Než se však stihne dozvědět více, probudí se celý zpocený. Po dlouhém uvažování jsme společnými silami odvodili, že by to mohlo být z nějaké knihovny. Taky nás napadlo, že už jednou v nějaké knihovně byl. Odtud Jirka dovezl list z knihy. V tu chvíli to Jirkovi došlo. Přesně takovou uličku viděl v jedné z olomouckých knihoven. Neváhal ani chvíli a zavolal mamce, aby jej odvezla do Olomouce. To se však Jirkově mámě nelíbilo, ale řekla, že ho odveze alespoň do Frenštátu a tam ať jede vlakem. A tak to i bylo. Jirka nás o pár minut později opustil a jel přímo ze schůzky do Olomouce. Zase maličký pokrok. Co ale Jirka objeví v Olomouci? Podaří se mu vyluštit symbol? Pomůže nám to nějak v putování za Velkým Tojstorákem? Doufejme...

28. dubna 2008

Jirka se vrátil z Olomouce. Co nám přivezl? Hnedka na začátku této schůzky nám Jirka prozradil, že to vyluštil. Ovšem k naší smůle nám to nemohl prozradit hned. V knize totiž bylo psáno, že to, co kniha obsahuje, je tajemství a pokud ho někdo vyzradí ve velkém měřítku, bude řádně potrestán. Proto nám Jirka řekl, že nám vždy ukáže jen část, a tu další až za určitou dobu později a ještě na jiném místě. A tak jsme během dvouhodinové schůzky obešli kus Lichnova a v časových intervalech nám Jirka ukazoval řešení. Stopa znamenala "jít", kopec se šipkou znamenal "za vrchem", otazník krát znamenalo "několik", stromeček znamenal "strom", dvojtečka znamená "složeno z" a list znamenal "lípa". Dohromady jsme si z toho odvodili, že máme jít na Závrš, tam kde je několik stromů (že by les?) složených z lip (takže asi Lipky). Rychle jsme tam doběhli a chvíli si je prohlíželi. Nic zvláštního jsme bohužel nenašli. Je něco opravdu skryto v Lipkách? Něco, co jsme nenašli nebo přehlédli? Zkusíme se tam vrátit a třeba něco objevíme.

5. května 2008

S krompáči, rýči, motykami a hráběmi jsme se vydali opět do Lipek. Snad něco dnes najdeme. V tento významný den nám Jirka říkal, že se byli s Alešem podívat v Lipkách. Chtěli pro nás nachystat nějaké lanové překážky, když už tam jdeme. A jak tak lozili po stromech, narazili na jeden obrázek. Poté, co jsme vyšli do Lipek, jsme se museli všichni na obrázek podívat. To znamenalo vylézt na strom asi do 6 metrové výšky. Samozřejmě jsme byli zabezpečeni lanem v sedáku. Obrázek nám ale nikomu nic neřekl. Poslední lezl Jirka a po domluvě s námi jsme se shodli, že zkusíme zničit historii a vezmeme si tento obrázek s sebou. Třeba nám k něčemu bude. A měli jsme pravdu. Když ho Jirka hodil na zem, zjistili jsme, že z druhé strany je namalován jakýsi symbol. Tentokrát jsme nemuseli jezdit do Olomouce, abychom ho vyřešili. Bylo tam jasně vyobrazeno, že máme kopat 15 stop na východ od stromu s křížkem. Vše jsme řádně vyměřili a začali kopat. Po chvíli jsme narazili na něco tvrdého. S největší opatrností jsme to vytáhli. Byla to sklenka na zavařování. Opatrně jsme ji otevřeli. Našli jsme v ní nějaké listiny. Začali jsme číst. Byl to Deník Jarmilky Lichnovské a dva dopisy. Jejich obsah jsme přepsali do počítače, takže si ho můžete teď přečíst.
1. zápis v deníku:
Z deníku
1. dopis od Velkého Tojstoráka
Dopis od VT
2. zápis v deníku:
Z deníku
2. dopis od Velkého Tojstoráka
Dopis od VT
3. zápis v deníku:
Z deníku
4. zápis v deníku:
Z deníku
Z tohoto jsme odvodili, že už jsme velmi blízko Velkému Tojstorákovi. Pojedeme do Olomouce a tam budeme hledat dům U Pinocchia. Snad v něm bude stále Velký Tojstorák. Existuje dům u Pinocchia? Žije ještě Velký Tojstorák? Odpovědi na všechny otázky budeme hledat. Snad úspěšně.

3. června 2008

Tento den nám přišel dopis od jistého muže z Olomouce. Prozradil nám, že nám sjednal schůzku s osobou, která by mohla být Velkým Tojstorákem. Tady je jeho dopis:
Dopis z Olomouce
Má muž s nečitelným podpisem opravdu správnou stopu? Potkáme na výletě Velkého Tojstoráka? Kéž by!

7. června 2008

V rámci víkendovky „Kde je Velký Tojstorák?“ jsme se vydali na výlet do Olomouce. Vlak měl trochu zpoždění, a tak jsme doufali, že na nás domluvená osoba počká. Tak se i stalo. Už před parkem postával muž, který očividně čekal na nás. Okamžitě nás oslovil. Bohužel jsme se dověděli, že je to pouze Velký pes, přítel Velkého Tojstoráka. O Velkém Tojstorákovi nám hodně prozradil a dokonce nám to i sepsal.
Papír z Olomouce
Částečně zklamaní z pravdy a částečně nadšení z nových zpráv jsme se vydali zpět domů. Život je krutý.

16. června 2008

Konala se poslední schůzka letošního roku. Čekali jsme mega párty, ale ještě než začala, ukázal nám Jirka dopis, který přišel. Měl ho ještě zavřený a chtěl ho otevřít společně s ostatními. Tak se i stalo.
Dopis od dcery
Tyto informace nás šokovaly a nesmírně potěšily. Velkého Tojstoráka jsme tedy viděli a dokonce jsme si s ním i povídali. Náš sen se splnil.