Bylo to jednoho pozdního jarního večera, kdy jsem společně se mými kamarády seděl na zemi u mě v pokoji a hráli nějakou stolní hru. Už si přesně nepamatuji jakou, je to už dávno. Měli jsme dobrou náladu a hra všechny bavila. 

Byl jsem zrovna ve vedení a zbývalo jen poslední kolo hry. Cítil jsem, že bych mohl vyhrát, proto jsem se natáhl pro dvě kostky ležící na hracím plánku, zatřepal s nimi a hodil. Jaká čísla mi padla jsem už ale neviděl. V celé místnosti se nám z ničeho nic zhaslo světlo. 

Pomyslel jsem si, že to jen vypadla elektřina díky tomu větru venku. Než jsem se ale stihl vzpamatovat, kamarád, který seděl vedle mě mi poklepal na rameno a prstem ukázal na okno. 

V okně stála vysoká postava s dlouhým nosem a dívala se směrem k nám do pokoje. Pak začala na nás mluvit.

"To jsem rád, to jsem tak rád, že se bavíte. Že se nenudíte. Proto jsem si Vás taky vybral. Aby jste mi pomohli bojovat. Pomohli bojovat s Nudou. Vezměte svoje kamarády a společně Nudu porazte!"

Postava se poté otočila a začala odcházel, pod nosem si ale stále brebtala "to jsem rád, to jsem tak rád, tojsemrád, tojsemtakrád, tojsem..., tojs..., ...."

A my v tu chvíli přesně věděli, co máme dělat...

Legenda o Velkém Tojstorákovi